Prokop Remeš: Lazare, vstaň!

Psychiatr, gynekolog a teolog Prokop Remeš je skutečně renesanční člověk - v Psychiatrické léčebně Bohnice působí jako gynekolog a současně zde pracuje se závislými formou hagioterapie, při níž se v léčbě využívá síly biblických poselství. Jako odborník se také podílí na filmovém festivalu Psycho Film, jehož čtvrtý ročník se letos zabývá vztahem víry a šílenství. Jak spolu tato na první pohled odlišná témata souvisí?

Při léčbě závislostí používáte biblická poselství - odborně se tomu říká hagioterapie. V čem mohou dnes biblické příběhy lidem pomoct?

Hagioterapie je forma existenciální psychoterapie, což znamená, že se zabývá nejen smyslem života, ale i jeho dalšími hlubšími hodnotami. Biblické příběhy fungují v tomto případě jako projektivní zrcadlo - dávný příběh může líčit analogickou situaci, v níž se nachází dnešní člověk, a nabízet mu tak nejen nový pohled na sebe sama, ale i nové alternativy řešení. Závislé pacienty například často oslovuje Ježíšův příběh vzkříšení Lazara. Říkají, že když brali drogu, hnili stejně jako Lazar zaživa v hrobě. Cítí, že během odvykání jsou sami v situaci, kdy se odvaluje kámen z jejich hrobu a někdo na ně volá: "Lazare, vstaň!" Podobně obtížnou životní situaci, kterou může analogicky zahlédnout v biblických příbězích, ale může zažít každý člověk.

Platí síla biblických příběhů i na nevěřící?

Většina lidí, kteří chodí na moje terapie, jsou nevěřící. Mám zkušenost, že Bible je stále považovaná za mimořádnou knihu, na níž stojí celá naše západní civilizace. Nemá jen religiózní aspekt, ale obecně kulturní. V terapeutické rovině to opravdu pomáhá. Čtení Bible není jen o víře, ale o obecných lidských otázkách. Nadhazuje například otázku, co bude po smrti, hovoří o vině, hodnotách, komunikačních strategiích a cestách k naplňování životního smyslu.

O české společnosti se říká, že je výrazně ateistická. Souhlasíte?

Já si nemyslím, že je tady tolik skutečných ateistů. Obecně narůstá počet lidí, kteří se cítí jako věřící, ale klesá počet lidí, kteří se nějak definují, třeba jako katolíci. Religiozitu totiž nemusíme spojovat jen s příslušností k určité církvi. Zkuste se bavit s ateistou, jestli v něco věří a v čem se to "něco" liší od Boha. Často zjistíte, že jeho ateismus je jen verbální. Tomáš Halík tomu říká "plachá zbožnost".

Odborně spolupracujete s festivalem Psycho Film, který promítá filmy s psychiatrickou tematikou. Letošní ročník se zabývá vztahem "šílenství a víry". Jak vnímáte tuto souvislost a jak se podle vás zobrazuje ve filmech letošního ročníku?

Podle mě spolu duševní zdraví a víra zákonitě nemusejí souviset - vždyť kolik je šílenců i mezi ateisty! Spíše to spojení vyvolává mnoho různých otázek - například, která víra je ta řekněme "zdravá" a která už ta "utržená", jež může směřovat k šílenství. Řada snímků na letošním festivalu poukazuje na patologie, které mohou být s vírou spjaté, například sekty.

Sekty jsou vaše dlouhodobé téma - jak určit, kdy jde o zdravou a kdy o sektářskou víru?

Sekta není podle mě patologií víry, ale spíš patologií moci. Její podstatou je autorita vůdce, které sektáři podléhají. Náboženskému aspektu nahrává hlavně to, že tito narcistní jedinci často prohlašují, že mají autoritu "shůry". Ale manipulace není jen problém sekt - vezměte si jen naši politickou sféru: kolik lidí tam má narcistní sklony a manipuluje s ostatními! Jako mnohem větší problém, než jsou sekty, vidím ale v poslední době v religiózní oblasti fenomén léčitelů. Nebo lépe, tak zvaných "léčitelů". Když jim lidé uvěří, mohou být často zmanipulováni a zneužiti. Zažil jsem, že člověk se sklonem k agresivitě své jednání ventiloval v rámci své rodiny jenom proto, že mu zcela bez důkazu jeho paranoidní podezíravost potvrdila jedna z televizních věštkyň. Tito "věštci" si neuvědomují, jakou mohou mít nad lidmi moc. U nás této "magii" podle výzkumů podléhá až 60 % lidí!

Kdy hraničí víra s fanatismem?

Když člověk pro svou ideu ztrácí svědomí či citlivost v běžném lidském kontaktu. Takový člověk je schopen pro svou víru i zabít. Podobné otázky, kde končí svoboda a začíná manipulace či co je normální a co už fanatické, může vyvolat třeba dokument Ježíš je normální!, který bude promítnut na Psycho Filmu. Natočila ho Tereza Nvotová, která sama prožila dětství v exaltované křesťanské skupině Hnutí víry. Na festivalu budou z tohoto hlediska zajímavé také filmy o exorcismu. Posedlost je dnes už klasifikována jako duševní nemoc a řada takto nemocných si exorcismus na církvi žádá, protože jsou posedlí představou, že je ohrožuje ďábel. Fanatismus se ale netýká zdaleka jen náboženství, což dobře dokládá třeba Spalovač mrtvol Juraje Herze.

Na Psycho Filmu lze zhlédnout také dokument Víta Janečka Ivetka a hora, který osobitou formou klade otázku, jak žít s mariánským zjevením. Jak se coby psychiatr a teolog stavíte k možnosti zjevení?

Víte, k těmto mariánským zjevením psychiatrie nemá příliš co říct. Neví se, co se vlastně při nich děje, ani jak je to možné. Film Ivetka a hora je ale podle mého názoru silný hlavně osobním svědectvím mladé Ivety, která velice hezky mluví o svém náboženském životě i iniciaci v podobě zjevení, což vynikne zejména ve srovnání s tím, jakými přeslazenými frázemi svou víru popisují v dokumentu někteří kněží. Někdy to vypadá, že jim jde spíš o moc než o samotnou víru. O mariánském zjevení jsou i filmy Bitevní pole - Lurdy Jana Rendla.

Kamila BOHÁČKOVÁ
---

Prokop Remeš, vystudovaný gynekolog, psycholog i teolog se vedle gynekologie věnuje v Psychiatrické léčebně v Bohnicích i hagioterapii, tedy léčbě závislostí pomocí biblických poselství. Je věřící a zabývá se problematikou novodobých sekt; spoluzakládal Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů.
---
Filmová přehlídka Psycho Film 2011 se čtvrtým rokem věnuje filmům o lidské psychice. Letošní ročník se uskuteční ve dnech 3. 6.až 5. 6. v Praze a 8. 6. až 10. 6. v Opavě a zaměří se na problematickou hranici mezi náboženstvím a duševní nemocí. Podstatnou součástí projekcí budou odborné komentáře psychiatrů či teologů a festival nabídne kromě filmové klasiky, jako je Spalovač mrtvol či Údolí včel, i několik znepokojivých snímků, jako je Sedmý kontinent Michaela Hanekeho či Strach před strachem R. W. Fassbindera. Premiérově bude na festivalu k vidění adaptace úspěšného románu Miloše Urbana Santiniho jazyk v režii Jiřího Stracha.

Literární noviny 26.5.2011
http://www.literarky.cz/